Manon Lescaut - Vítězslav Nezval
rozpracováno
Divadelní hra Manon Lescaut vznikla v roce 1940, uprostřed druhé světové války na motivy románu A.-F. Prévosta. Měla jeden malý velký cíl: ukázat krásu českého jazyka. To se myslím zadařilo.
Výtah s poznámkami:
První obraz
(Na nádvoří zájezdní hospody v Amiensu sedí skupina studentů, mezi nimi des Grieux a Tiberge.)
První student:
Než odjedeme z Amiensu
než rozjedem se na prázdniny,
ten na onu, ten na tu stranu,
napijme se medoviny.
(...)
Tiberge chce tedy sloužit Pánu,
žít bez dětí, žít bez rodiny.
(...)
Des Grieux:
Jste starší, já jsem nezkušený,
tamti už milovali ženy,
zatímco já jsem se držel knih
jak malý chlapec, jak starý mnich.
V maltánském řádu, jehož kříž nosím,
já, mladý rytíř des Grieux,
stal bych se možná v soubojích křivonosým.
(Naivně.)
Rytíř je rytíř. A tak zabije...
Oč krásnější je duchovní stav
než šavle, vždy krátká a vždycky znovu tupá.
Být vyšňořen v ornátech jako páv!
Snad dotáhnu to jednou na biskupa!
Tiberge:
V modlitbách poklekat na schody křivolaké...
Des Griex:
To také!
Tiberge:
Ach, nemít hříchy, zvlášť ty v š e l i j a k é.
Des Griex:
To také!
Tiberge:
Žít podle boží vůle, správně...
Des Griex:
A hlavně
mít vedle sebe v kostele
tak báječného přítele,
jako je Tiberge!
(Prozaicky.)
Bez vašeho vlivu, můj milý, by mne byli nedávali
učitelé za příklad celé koleji.
Zatímco jiné stihla mnohá potupa,
zalíbil jsem se očím biskupa.
I to mi dodalo dost vzpruhy,
jsem ctnostný jaksi bez zásluhy...
Tiberge:
Jiný muž takového rodu,
jak jste vy, příteli des Grieux,
by myslel jen na to, co kde užije,
by byl marnivý, by pěstoval jen módu,
by hazardoval s odvahou,
by zahanboval slabé.
Vy, vy jste ctnostný celou povahou.
Bude z vás nejvlídnější abbé.
- Nejprve si zopakujme pojmy: označte v textu: repliku, scénickou poznámku, dialog, monolog. Podle čeho můžeme bezpečně určit literární druh tohoto textu?
- Vyhledejte v textu veškeré informace o des Grieux. Kdo je to? Z jaké rodiny pochází? Kdo na něj má největší vliv? Kam směřuje? Kým se má stát? Proč?
- Co znamená slovo abbé. Jaká další slova ze stejného prostředí znáte?
- Jaký vztah mají mezi sebou Tiberge a des Grieux?
- V textu se střídají verše a próza. Popište rýmové schéma a druh verše.
Des Grieux (se dívá s vytržením na Manon, jež nehnut stojí a usmívá se na něho. Je v rozpacích. Náhle přikročí k Manon):
Slečno...
Manon:
Jsem Manon Lescaut. (...)
Posílá mne sem otec s mátí
za ctihodnou sestrou Františkou,
abych i já se mohla státi
jeptiškou.
Dnes mám čas jenom do večera -
a večer vstoupím do kláštera.
(...)
Des Grieux:
Manon... Manon...
Jsem jako zpitý -
Vy chápete mé city?
Manon:
Jak bych je nechápala...
Už dávno, dávno nejsem malá.
(...) Je mi až skoro líto mého jména.
Už nebudu Manon, ta Manon nezvedená,
ta Manon nezbedná, ta Manon z Arrasu.
Des Grieux:
Ach, umřít, umřít, umřít pro krásu...
Manon:
Líbí se mi, pane, že mě litujete.
Lituji se sama, netušíte jak.
Těšil mě ten svět, v němž všecko zjara kvete,
každé poupě, každé kvítko, každý pták.
Neposlušná Manon, Manon rozpustilá
má teď žíti jinak, jinak, nežli žila,
Manon, která žila volně jako pták,
má teď žíti jinak... Řekněte mi... Jak?
(...)
Víte, nejdu dobrovolně do kláštera.
Snad tam dobrovolně chodí málokterá.
Mě tam posílají rodiče.
Doma jsem měla troje paklíče
pro případ, že bych chtěla večer z domu.
Nevíte, co je to pro mne za pohromu
mít za hlídače místo Pierra
nějakou představenou kláštera.
Rodiče chtějí zachránit mou ctnost.
Proč vlastně? Proč? Mám hroznou zlost!
- Jak se změnily des Grieuxovy plány poté, co spatřil Manon?
- Uveďte další literární postavy, které se zamilují na první pohled.
- Co jsme se dozvěděli o Manon? Jaká je? Porovnejte ji s charakteristikou des Grieuxe. Vypište všechna adjektiva, kterými se sama Manon pojmenovává.
- Kam má ona namířeno a proč?
- Jak myslíte, že bude příběh pokračovat?
Des Grieux:
Manon je můj osud. Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže, hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl.
Manon je dítě. Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu!
Manon je moje umřít pro krásu...
- Zavzpomínejte a napište, jaká další milostná vyznání jste v literatuře četli.
- Jaké tropy a figury tady Nezval používá a proč?
Tiberge:
Podle toho je Manon ďábel v podobě nějaké hezké darebnice.
Des Grieux:
Dobře, že nejste rytíř, už byste nežil.
Tiberge:
Alespoň bych se nedožil vašeho neštěstí...
Des Grieux:
Štěstí mně vyšlo na půl cesty vstříc,
tak jak bych nešel za ním, slepě za ním.
Jsem si jist, když vám řeknu víc,
že se uleknete, že vás raním.
Ať! Můj milý... Sbohem. Buďte zdráv.
Nemyslím už na duchovní stav.
Nedělejte mi, prosím, žádnou scénu.
Mým úmyslem je unésti tu ženu...
(...)
Manon (znovu na balkóně)
Čím to, že já, Manon,
tak šťastna jsem?
Čím to, že já, Manon,
se líbím všem,
co na mně lidé mají?
Mě nezajímají,
jen jeden, jen jeden, jen jeden...
Čím to, že já Manon,
si přesto všímám jich?
Čím to, že já, Manon,
si tropím z nich ráda smích?
Každý mi něco slíbí,
mně se však, mně se líbí
jen jeden, jen jeden, jen jeden...
(...)
Des Grieux (vytáhne roletu a vyjde s Manon)
Manon, já za nic nemohu.
To láska! Má láska mě svedla.
Manon:
Láska? Já ne?
Des Grieux
Vy, Manon?
Vy ne. A přece vy.
Vy. Ovšem. To se ví.
Kdo jiný mohl by mě svésti
než Manon Lescaut, mé štěstí.
Manon, Manon, sladká hříšnice,
ach, kdo by to mohl jiný být,
ach, dny a noci, týdny, měsíce...
Já bez vás nemohu žít!
Manon, Manon, jaká nádhera,
ach, kdo by to mohl jiný být.
Ach, rozlučte se se zdmi kláštera,
já bez vás nemohu žít.
(...)
Už jsme svoji, Manon... A v Paříži budeme svoji navždycky. Mám padesát tolarů. Ušetřil jsem si je z drobných úspor. A tak si pronajmem hezký pokojíček.
Manon:
Mám skoro dvakrát tolik. Považte, máme sto padesát tolarů.
Des Grieux:
To je vskutku hodně... Budeme moci žíti v úplném přepychu... Jsem šťasten, Manon... Ale teď musím zavolat drožkáře a přivézti své zavazadlo.
(Políbí ji a odejde.)
Duval
Dovolte, slečno, abych se vám představil.
Jsem váš soused,
pan Duval,
velkostatkář
a prokurátor soudního dvora z Paříže.
Manon (s úklonou)
Dostáváte tedy lidi za mříže...
Duval:
Kdo jste vy, slečno? Co jsem živ,
neviděl jsem v Amiensu takový div.
Manon:
Jsem Manon...
Duval (se zalíbením)
Manon...
(...)
Škoda, že nemám kytici,
abych vám ji podal.
Jste okouzlující.
A kdybych dodal,
že jste nejhezčí dívenka na světě,
nebyla by to lež.
(ukazuje šperk)
Hleďte, co jsem zdědil po tetě!
Šperk... Líbí se mi...
Manon:
Mně se líbí též!...
Duval:
Smím zkusit, jak by vám slušel, slečno?
Manon:
Ale prosím...
Šperky já ráda nosím!
Duval:
Vy byste ten náhrdelník chtěla?
Manon:
Proč ne?
A vy jste mi ho dal?
Duval:
Jste krásná, slečno. Zoufale.
Nechte si náhrdelník zatím,
navečer se sem ještě vrátím...
Smím se sem navečer vrátit?
Manon:
Proč ne?
Duval (ukloní se)
Slečno...
Manon:
Pane Duvale...
Duval (odejde)
Dvanáctá scéna, Manon, Hostinský, Des Grieux.
Manon:
Pane!...
A připravte účet pro mne a pro pana des Grieux...
Hostinský:
Pan Duval přál si převésti všecko, co souvisí s vámi, na svůj účet.
Manon:
Proč ne?
Hostinský:
Jinými slovy, je zaplaceno...
Manon (k des Grieux)
Přišel sem jeden pán,
nabíd mi talisman.
Já, která ráda šperky nosím,
jsem řekla, pane, proč ne?... Prosím...
Neslyšel však moje děkuji,
nemusí na nic pyšný být.
Vždyť víte přece, že vás miluji,
že bez vás nemohu žít...
Neslyšel však moje děkuji...
nemusí na nic pyšný být,
vždyť víte přece, že vás miluji,
že bez vás nemohu žít...
Des Grieux:
Co jste to provedla!...
Vy jste mne podvedla...
Nač přijímati, Manon, dary!
Manon:
Můj miláčku, ach, vždyť byl starý...
Des Grieux:
Bídná Manon! Manon ... hříšnice!
Podruhé nesmí se to dít.
Váš rytíř je jak zmoklá slepice,
on bez vás nemůže žít...
(...)
Manon:
Až budu v Paříži
zamčena za mříží,
musíte si mě dobře hlídat...
Ne! Já se nechci s nikým vídat...
Moje láska, pane des Grieux,
překoná všechen prostor, čas.
Ať raděj bídná Manon nežije,
než měla podvésti by vás...
Des Grieux:
Odpouštím vám, Manon, a pláči... Odpouštím vám, Manon, a jsem šťastnen...
Miluji vás, Manon Lescaut... Dostavník je tu. Pojďte, má drahá Manon z Arrasu...
Ach umřít, umřít, umřít pro krásu...
Druhý obraz
Byt Manon Lescaut a rytíře des Grieux.
des Grieux (píše dopis a říká si nahlas to, co píše)
Odpusťte, otče, že vám píši
a že jsem nemoh přijeti.
Už píši vám dnes potřetí,
žel, tyto dopisy se liší...
Snad ani tento nedopíši,
mé pero plouží se jak stín,
honím se s ním jak kočka s myší...
Zdraví a líbá vás váš syn...
(Manon potichu vejde a něžně poslouchá.)
Uchýlil jsem se do zátiší
a žiji jako v zakletí.
Nemáte, otče, ponětí,
na jaké jsem teď mravní výši.
Ne ovšem jak ti staří mniši,
jimž protiví se dívčí klín.
Můj nos se nezrcadlí v číši...
Zdraví a líbá vás váš syn...
Vím, otče, z vašich zraků čiší
teď chlad jak z písmen závěti.
Chcete mne, otče, prokleti?
Ach při Bohu! Ach při Ježíši!
To raděj zůstanu v své skrýši
a neprozradím vám svůj čin.
Bůh je mým svědkem! Bůh to slyší!
Zdraví a líbá vás váš syn.
Manon:
Co vás to napadlo, můj milý? Vždyť už popáté přepisujete svůj dopis...
Des Grieux:
A ani jednou se mi nepodařilo sděliti otci to, co mi leží na srdci. Rozhodl jsem se totiž smířiti se s ním.
Manon:
Trápí vás zlé svědomí, hodný hochu?
Des Grieux:
To ne, Manon! Jste roztomilá a já nepochybuji, že se zalíbíte mému otci, až ho seznámím s vaší rozšafností a dobrotou. Hleďte, Manon, pominuli jsme zákonů církve a stali jsme se manžely, aniž jsme o tom tuze přemýšleli...
Manon:
Což nejsme svoji?
Proč se můj rytíř nespokojí
s tím, co je...?
Des Grieux:
Manon, má duše mi nedá pokoje, dokud vás nepojmu za choť. Doufám, že k tomu dostanu svolení od svého otce.
Manon:
Jaké si děláte starosti. Proč? Proč to?
Vždyť život trvá chvíli,
ach, vždyť ten život milý
je jeden, jen jeden, jen jeden...
Des Grieux:
Naše prostředky jsou ztenčeny.
Manon, nevím, zdali to víte.
Možná, že se tomu podivíte.
Jsem však z toho celý sklíčený...
Manon:
Ještě několik neděl máme býti z čeho živi. Potom napíši na venkov svým příbuzným a ti nám pomohou. Jen se nepřenáhlete, můj rytíři des Grieux, a neprozrazujte svému panu otci místo našeho pobytu, natož úmysly, které se mnou máte.
Vždyť nechci od vás nic
než sladkou vaši něhu.
Ach, proč bych chtěla víc,
vždyť život je jak vločka sněhu.
Co byste mně moh dát,
co nad životem stojí?
Mějte mě prostě rád
a buďme prostě svoji.
(...)
Des Grieux:
Manon, děkuji, děkuji... Nepošlu otci dopis! Nebudu míti starosti! Není mi smutno! Na shledanou, Manon!
(Obejme ji a odchází.)
- Je zjevné, že dvojici dochází peníze. Zatímco des Grieux je z toho nervózní, Manon vypadá bezstarostně. Má snad nějaký jiný zdroj příjmů? Co myslíte, jaký?
Scéna druhá
Manon, služka, Duval
Obsah